On 2.0 Bílý písek Když se podívám na hory obalené bílým pískem, mám pocit, že jsem se ocitl v příběhu z dětství. Každý kousek této hory je jako malá kresba – bílý písek On 2.0 Bílý písek pod sluncem, jako by byl posetý stíny. Na severní straně hory je malá jezírko, jeho voda je tak čistá, že vidíš každý kamínek na dně. Když se koupnu, pocit je jako dotek On 2.0 Bílý písek mléka – chladné, ale útulné. Při stoupání na horu se setkám s místními – starý muž s kožichovým pláštěm, který mi ukazuje cestu, a dívka s košíkem květin, která mi daruje malou ružovku. Ona říká, že bílý písek je “duší této hory” – nikdy se nezmění, i když prší nebo sněží. Když dosáhnu vrcholu, vidím celou krajinu. Bílý písek se rozprostírá jako moře, a za ním jsou lesy a domky. Slunce se zpočátku schovává za horami, a obloha se barví na oranžovou. V tu chvíli chci zůstat tu navždy – s bílým pískem pod nohama a vzduchem plným On 2.0 Břidlicově šedá květin. On 2.0 Bílý písek není jen hory, ale místo, kde se duše odpočívá.