# On Cloudvista Na obloze Cloudvista, kde se modré nebe setkává s bílými mraky jako s měkkými polštářemi, stojí malá chalupa s červenou střechou. Když vstane slunce, jeho záře rozsvítí oblohu v odstínech oranžova a růžova, a mraky se stávají zlatými. Chalupa je obklopená trávníkem, kde kvete růže růžové a žluté, a v koutě stoji starý javor s tmavými větvemi. V podvečer se slunce zapadá za horami, a obloha se tmaví na tmavomodré. Měsíček vychází, a jeho světlo osvětluje cestu k chalupě. V okně svítí lampka, a z domu se rozesílá zvuk klavíru. Majitel chalupy, starý muž s břichem, hraje píseň o svých mládí, kdy se toužil po obloze. Cloudvista není jen místo – je to pocit. Pocit volnosti, klidu a lásky k přírodě. Když zde stojíš, cítíš, jak se tvé srdce rozšiřuje, a jak všechny starosti zmizí. Zde je čas pomalý, a každá chvíle je hodnotná. Na obloze Cloudvista se vždy něco děje: někdy letí ptáci, někdy prší měkké déšťové kapky, a někdy je obloha čistá jako sklo. Každý den je nový a krásný, a každý den přináší nové příběhy. Cloudvista – kde se srdce nachází doma.